Geraldine Schneider

Do Brna mě přivedla láska. S přítelem jsme se poznali na workshopu ve Slovinsku. Vyzkoušeli jsme si vztah na dálku, který skvěle fungoval, a mně bylo jasné, že chci jít za ním do Brna, nikam jinam. Pocházím ze Švýcarska. Jsem jazzová zpěvačka, koncertuju, učím zpěv. Jazz je to, co miluju. Jeho duchem a podstatou je improvizace, možnost experimentovat. Ta svoboda je pro mě zásadní.

Studovala jsem v Bernu, to je jedna ze čtyř možností, kterou v německy mluvící části Švýcarska máme. Často o té podobnosti názvů měst Bern a Brno vtipkujeme, že jsem to vlastně nedotáhla moc daleko. V Bernu má výuka jazzového zpěvu dlouhou tradici a v současné době je tam velká pozornost věnována třeba i elektronické hudbě a současné tvorbě. Tady v Brně je ta tradice mladší a řekla bych, že si stále hledá cestu. Jazzový zpěv učím na JAMU, taky jako soukromá učitelka, ale mojí snad nejoblíbenější činností je Vánoční sbor. Setkávají se tam lidé z Moravy, ale taky Slovenska, Itálie, Francie… Hudba nádherným způsobem spojuje a zpívat s více lidmi je nepopsatelný zážitek.

Na výuce zpěvu nejvíc miluju to, že lidem můžu ukázat ten potenciál, který v sobě mají. Najít to a hrát s tím. Hlas je totiž opravdu velký nástroj. Mezi výukou tady a ve Švýcarsku je jeden obrovský rozdíl, a sice jazyk. Musela jsem do hloubky pochopit, jak se čeština chová v puse, protože to je u každého jazyka dost jiné. Nejvýraznější je to, že čeština vzniká víc v krku, a na to musím brát při výuce ohled. A v osobním životě zase na emoce. Musela jsem se naučit, jak je vyjádřit ve správném kontextu, protože čeština je emocí plná!