IIKrajan

Má suchý britský humor, ale jeho podcast o Zbrojovce Brno má šťávu.

David Szmidt

Spolutvůrce podcastu o Zbrojovce Brno

Mám rád českou kulturu a historii. Jsem totálně posedlý Brnem a někteří moji kamarádi říkají, že ho znám lépe než oni … 

Příběh
David Szmidt

Když jsem před sedmnácti lety v roce 2005 přijel do Brna, působilo na mě jako malé, hezké a klidné město, kde není moc co dělat. Ale to už je dávno. Brno se od té doby hodně změnilo. K lepšímu samozřejmě. Přijel jsem kvůli práci učitele angličtiny. Předtím jsem žil v Moskvě a Berlíně a Brno se mi zdálo rozhodně víc v klidu. Asi proto jsem tu zůstal. Nemůžu ani říct, že jsem musel překonávat nějaké překážky, protože usadit se tady pro mě bylo opravdu jednoduché. Snad jen čeština je dost složitý jazyk, ale i s tím se dá poprat.

Mám rád českou kulturu a historii. Jsem totálně posedlý Brnem a někteří moji kamarádi říkají, že ho znám lépe než oni. Začal jsme proto městem provázet menší skupinky lidí a hodně mě to baví. Miluju architekturu Veveří a rád se tou oblastí procházím. A taky rád chodím na Královo Pole sledovat fotbal, Zbrojovku Brno. Vlastně jsem díky Zbrojovce a účasti na zápasech mimo Brno poznal i celou Českou republiku. Ani nevím, proč jsem začal fandit zrovna tomuhle týmu, a ne nějakému mnohem lepšímu třeba v Anglii. Ale asi je to jednoduché. Je to živý fotbal a ten mě přitahuje. Dokonce jsme s kamarádem začali s nahráváním podcastu o Zbrojovce Brno. Rozebíráme zápasy, ale mluvíme také o místech, které navštěvujeme. O historii, atmosféře, místech, která stojí za navštívení, a jedinečných momentech, kterých si všímáme.

Já osobně jsem ovšem příšerný hráč. Mám obě nohy levé. Nemám ani fotbalový míč! Nedokážu si upřímně vzpomenout, kdy naposledy jsem do něj kopl. Ale sbírám trička Zbrojovky, nová i historická, a mám dokonce malé tetování na zápěstí, které mi ten klub připomíná. Takže můžu říct, že jsem za svůj tým něco vytrpěl. Zbrojovka je moje vášeň.

Mou druhou vášní jsou stará česká auta. Jsem hrdý na to, že jsem majitelem auta Škoda Octavia combi z roku 1968. Koupil jsem ji, protože je to klasická česká značka a je jedním ze symbolů této země. Předtím jsem měl Škodu 100 a okamžitě jsem to auto pojmenoval Emil. Ale tohle ještě žádné jméno nemá, zatím se neobjevilo.

Práce se starými auty je pro mě uklidňující, zenová činnost. Samozřejmě potřebují hodně péče, porozumění a speciální přístup, ale ten, kdo ta auta navrhoval, byl génius. Je na nich totiž spousta drobných detailů, díky nimž je člověk schopen opravit je sám, s úplně minimálním nářadím, a ještě z toho má radost. No a radost mají i lidé, kteří mě vidí projíždět. Opravdu jsem tady zakořenil a je pro mě zvláštní, když se mě například někdo zeptá, jestli jedu na Vánoce domů. Myslí tím Anglii, ale já jsem opravdu doma tady.

Otevřete si Davidův příběh…

Krajané z cizích krajů

Pocházíte z jiné země, ale doma jste na jižní Moravě? Pak hledáme právě ten váš příběh!

Krajané z Moravy

Manželé, manželky, lásky, přátelé, kolegové, kolegyně i vy jste součástí příběhu, který chceme vyprávět.