IIKrajan

Dubaji jako lékař schází, ale jižní Morava je díky němu ve své kůži.

Amir Samadian

Lékař, dermatolog

Je to skvělý pocit, když se po roce vrátí pacient, kterého jsem léčil, a chce mi poděkovat, protože se mu po úspěšné léčbě úplně změnil život.

Příběh

Videospot

Galerie

Příběh
Amir Samadian

Můj starší bratr je pediatr a vždycky to byl můj vzor a chtěl jsem být jako on. Má svou vlastní ordinaci a v Dubaji je dost známý. Je mou velkou inspirací. Začal jsem proto studovat medicínu nejdříve v Dubaji a pak tady v Brně na Masarykově univerzitě.

První den v Brně mi na hlavním nádraží ukradli peněženku. Bylo mi osmnáct let a byl jsem úplně v šoku. Najednou jsem neměl doklady ani peníze a byl jsem zoufalý. Na ulici jsem ale potkal muže, který mi poradil, co můžu dělat, a celý den mi pomáhal. Byla to špatná zkušenost, ale ukázalo se i to, že jsou tu skvělí lidé.

Morava je svým způsobem taková malá útulná země. Rád jezdím do přírody, na chalupy a ochutnávky vína s přáteli. Mám rád zdejší lidi. Řekl bych, že se tady cítím doma, protože tu bydlím už dlouho, znám tady hodně lidí a mám tu spoustu přátel. Hodně často se mě lidé ptají, jak jsem se tady ocitl, proč jsem na Moravě, a ne v Dubaji. Jsem rád, když můžu vysvětlit, že Dubaj je jiná, než si někteří lidé představují. Ženy tam nemusí chodit zahalené, řídí auto i svůj život a pije se tam alkohol. V poslední době ale hodně lidí do Dubaje cestuje a mohou ten životní styl poznat sami, ale to pak zase naopak nechápou, co dělám v Brně, když je Dubaj tak super

Lidé v Dubaji jsou mnohem extrovertnější. Rádi se baví, komunikují, tráví čas ve veřejném prostoru a užívají si to. Češi potřebují víc času, jsou konzervativní, ale když někoho poznají, jsou velmi přátelští. Taky tu už teď zní mnohem víc angličtina. Mladí lidé cestují po celém světě a jsou otevření cizincům. Na začátku tu skoro nikdo anglicky nemluvil, a musel jsem se proto rychle naučit alespoň základy češtiny. Chtěl jsem si hlavně povídat s lidmi, přáteli. Stále dělám spoustu chyb, ale řekl bych, že to chce čas. Medicínu jsem tady studoval v angličtině, ale teď, když pracuji jako dermatolog ve Fakultní nemocnici u sv. Anny, potřebuji ovládat češtinu, abych si s pacienty rozuměl a mohl s nimi promluvit jejich jazykem.

Jako lékař mám příležitost pomáhat lidem, zachránit život a to je pro mě důležité, svoji práci neberu na lehkou váhu. Dermatologie mě baví v tom, že ji lze dobře vyvážit s osobním životem. Důležité je pro mě i to, že kůže a kožní onemocnění ovlivňují zásadním způsobem psychiku, a tím i kvalitu života každého, zejména lidí s chronickým onemocněním kůže. A právě těm můžu pomoci. Jako ošetřující lékař na oddělení dermatologie ve fakultní nemocnici se s pacienty poznám blíž, vidíme se každý den, bavíme se spolu… To je pro léčbu velmi důležité. Je to skvělý pocit, když se po roce vrátí pacient, kterého jsem léčil, a chce mi poděkovat, protože se mu po úspěšné léčbě úplně změnil život.

V roce 2019 jsem začal s doktorandským studiem na Masarykově univerzitě, a proto také učím fyziologii a dermatologii české studenty. Jsou neuvěřitelně inteligentní, chápaví a přátelští. Bude to nová generace lékařů, které se nebojím poslat do světa.

Ukázat video

Otevřete si Amirův příběh…