Příběh
Anne Johnson
Narodila jsem se ve městě Washington, D.C., v Americe, ale říkám, že pocházím z Kalifornie. A jak jsem se sem dostala? Měla jsem nápad, že budu cestovat po světě a učit angličtinu. Tři roky jsem žila v Japonsku. V roce 1994 jsem přijela do České republiky, myslela jsem si, že taky jen na chvíli, ale otěhotněla jsem. A zdálo se mi, že Morava a Brno jsou to nejlepší místo pro děti. Je tady zdravý vzduch, dobré školy, nepotřebujeme ani auto a od začátku pracuju z domova jako textová editorka, což je pro svobodnou matku ideální a dalo mi to možnost být dobrou mámou. Už nemám potřebu nikam cestovat.
Neodmyslitelnou součástí mého života je divadlo. Ale proniknout do české kultury je těžké a té divadelní obzvlášť. Herci mluví česky a dost rychle, bez titulků a nemůžete je stopnout, aby něco zopakovali. Založila jsem proto Czech Theater. Hrajeme české hry v angličtině. A polovinu publika tvoří Češi! Zajímá je Havel, Preissová, Kafka… a chtějí ta díla vidět z jiného úhlu pohledu, a někteří dokonce vůbec poprvé v životě.
Divadelní soubor tvoří lidé mnoha národností včetně Čechů a je to úžasná komunita, s níž pracuji s velkým potěšením. Usadili jsme se v prostorách bývalé školy, ve které sídlí Vesna – ženský vzdělávací spolek s dlouholetou tradicí. Je tam malý nepoužívaný divadelní sál, který konečně ožívá, a je to super. Mysleli jsme si, že potřebujeme opravdové divadlo, ale tohle dává mnohem větší smysl. Je to náš nový domov, patříme tam a je to hezké.
Jsme amatérský divadelní spolek a naši diváci nás podporují koupenými lístky. Občas mě překvapí, kolik těch lístků prodáme! Někdy jsou vyprodané i týdny dopředu. Proto jsme při uvedení Kafky přidali jedno představení a peníze za vstupenky jsme věnovali právnické skupině, která zdarma poskytovala služby ukrajinským lidem v nouzi. Výtěžek z představení Její pastorkyňa od Gabriely Preissové jsme zase věnovali spolku Spondea, který pomáhá lidem ohroženým násilným chováním. Snažíme se vracet tu laskavost zpátky a rozvíjet komunitu. Můj život tady je tak perfektní, že to musím lidem kolem sebe vracet. Mým snem je znovu přeložit Babičku Boženy Němcové do angličtiny. První a jediný překlad je z 19. století a nebyl už léta publikován. Chtěla bych tu nádhernou knihu přiblížit současnosti.
Lidé na Moravě se nebojí cizinců, ale toho, že s nimi nebudou schopni komunikovat. Když zjistí, že jim rozumíte, začnou se pomalu otevírat. Kalifornie je až přehnaně a neupřímně pozitivní. Tady jsou lidé vážnější, ale o to víc se na ně dá spolehnout. Brno je město i vesnice zároveň. Když něco potřebuju, znám někoho, kdo to má, nebo ten někdo zná někoho. Jeden den si kýchnete a hned se vás každý ptá, jestli nepotřebujete med s cibulí. Jsme hodně propojená komunita, která je pro mě jako rodina a která to cítí stejně.
Otevřete si Annin příběh…