IIKrajanka

Vyrostla pod syrským sluncem, ale jeho energií rozsvítí jižní Moravu.

Enas Alhalabi

Studentka elektroenergetiky na VUT

Válka v Sýrii začala v roce 2011. S rodiči jsme odjeli na konci roku 2012. Mysleli jsme si, že jen na několik měsíců. Doufali jsme, že se politická situace zlepší a budeme se moci vrátit.

Příběh
Enas Alhalabi

Pocházím z Damašku, hlavního města Sýrie, který je považován za jedno z nejstarších měst na světě. Od dětství jsem to město milovala. Nejraději mám jeho historické části a taky veliký bazar Suk, kde prodává veliká spousta malých obchodníků tradiční oblečení, jídlo a všechno, co hledáte. Všude kolem je obrovské množství lidí. Damašek do noci nespí, obchody jsou otevřené a lidé na ulici. Ale to bylo před válkou. Teď jsou tam moc špatné životní podmínky. V celé Sýrii, nejen v hlavním městě.

Válka v Sýrii začala v roce 2011. S rodiči jsme odjeli na konci roku 2012. Mysleli jsme si, že jen na několik měsíců. Doufali jsme, že se politická situace zlepší a budeme se moci vrátit. Vůbec jsme nebyli připraveni na dlouhé cesty. Odjeli jsme v podstatě jen na návštěvu k příbuzných v Jordánsku a netušili jsme, že se už nevrátíme. I když válka neprobíhá přímo ve vašem okolí, je to velmi stresující. Slyšíte bomby, neustále čtete o tom, že žijete v nebezpečné zóně, a životní podmínky jsou hodně špatné. Jeden velký výbuch byl přímo před mojí univerzitou. O hodinu později jsem měla mít přednášku. Reálně se mohlo stát, že bych dnes už nebyla. Válka ovlivní vaši psychiku natolik, že už v tom nedokážete dál žít a snažíte se odejít.

Do České republiky jsem se dostala před sedmi lety díky stipendijnímu programu. Nejdříve jsem byla rok a půl v Poděbradech, kde jsem se na přípravném kurzu naučila český jazyk, abych se dostala na vysokou školu. Čeština se mi zalíbila a opravdu jsem se ji chtěla naučit, abych mohla studovat, bavit se s lidmi a navazovat přátelství. Každé zlepšení pro mě byla výzva a radost z toho, že mluvím, čtu a používám nový jazyk. Chtěla jsem studovat na ČVUT v Praze nebo VUT v Brně. Praha je nádherné město, ale víc jsem chtěla do Brna, protože je klidné.

Na začátku mého života tady bylo nejtěžší to, že jsem přijela sama. Manžel se připojil až později. Nová země, kultura, jazyk… Potřebovala jsem čas, abych si zvykla. Po Sýrii se mi hodně stýskalo, ale teď je pro mě Morava jako druhý domov, na který mám už i vzpomínky a kde bydlí naše rodina.

Nejvíc tady obdivuji přírodu. Když potřebuji načerpat klid, najdu ho právě v přírodě. Jsou tu také moc milí lidé. Nemám žádnou negativní zkušenost, spíš naopak. Občas se setkám s předsudky, protože někteří lidé znají muslimy jen z médií a ten obraz je dost zkreslený, nepravdivý. Tohle se ale většinou změní, když se blíž poznáme. Zjistíme, že jsme lidé a nejsou mezi námi zásadní rozdíly. Přála bych si, aby Sýrii poznalo více lidí, a těm, kdo mají zájem, o ní ráda vyprávím. Ale když cestujeme po České republice, říkám, že jsem z Brna. Jsem do něj zamilovaná.

Otevřete si Enasin příběh…

Krajané z cizích krajů

Pocházíte z jiné země, ale doma jste na jižní Moravě? Pak hledáme právě ten váš příběh!

Krajané z Moravy

Manželé, manželky, lásky, přátelé, kolegové, kolegyně i vy jste součástí příběhu, který chceme vyprávět.