IIKrajan

Jeho jméno zní anglicky, ale notuje si s jižní Moravou.

Christopher Coleman

Muzikant

Obdivuju místní folklor. Hody, kroje, cimbálovku. Je krásné, že se Moraváci nestydí za svou kulturu a tradici.

Příběh

Videospot

Galerie

Příběh
Christopher Coleman

Mám hodně rád Evropu. Její kulturní rozmanitost, historii. A právě při cestách po Evropě jsem kdysi objevil Prahu a zdála se mi úžasná. Je to jedno z nejkrásnějších evropských měst, ale podle mě je příliš ovlivněná turismem. Žil jsem tam několik let, potom jsem asi rok pomáhal v jedné ekovesnici na Slovensku, ale nakonec jsem se rozhodl zkusit Brno a zůstal jsem tady.

Na Moravě se cítím víc doma než v Americe. Jsem zvyklý na dojíždění šalinou do práce a procházení lesem bez plotů a ten styl života tady. Když jedu domů za rodiči, prožívám trochu kulturní šok. Je to úplně jiný svět. V Americe je kladen velký důraz na komfort, na pohodlí, nejlépe doma před televizí v obýváku a to není nic pro mě. Já chodím rád ven, na koncerty, do divadla, na pivo, na čaj… Obdivuju místní folklor. Hody, kroje, cimbálovku. Je krásné, že se Moraváci nestydí za svou kulturu a tradici. Ve folklorní hudbě je cítit vášeň, je živá a to je základ toho, co se mi líbí.

V Americe hodně frčí hip hop a pop a jsem dost zklamaný ze směru, jakým se tam hudba v posledních letech vyvíjí. Tady se dokáže víc prosadit jazz, který mám rád, a místní JazzFest láká ty největší jazzová jména z Ameriky. Ačkoliv je Amerika kolébkou jazzu, pro hudebníky je těžké se tam uživit a dávají přednost hraní v Evropě.

Jsem frontman kapely Mosskin, kvarteta zaměřeného na jazzy folk a jazzy rock. Začínali jsme jako amatérské trio, ale už tehdy jsem pocítil obrovskou podporu okolí. V Brně je totiž super půda pro začínající hudebníky. Časem jsme vystupovali na rádiu Vltava, Proglas, byli jsme na turné v Polsku, Německu… Ale hudba je pro mě stále ještě spíš koníček. Každopádně hudba spojuje a lidé v mém okruhu přátel jsou většinou muzikanti. A je taky hlavním důvodem, proč jsem tady zůstal.

Terezu, moji kamarádku z kapely, znám z Masarykovy univerzity. Jsme ve stejném programu učitelství angličtiny a literatury na filozofické fakultě.

Učit angličtinu a vše, co je s tímto jazykem spojené, je pro mě výzva. Ještě stále hledám cestu k tomu, jak přiblížit nejen literaturu, ale celkově kulturu, historii a životní styl anglicky mluvících zemí. Jak dobře vystihnout třeba Kanadu, Austrálii nebo Nový Zéland tak, aby to bylo pro studenty zajímavé a užitečné pro život.

Snažím se hodně čerpat ze svých zkušeností. Narodil jsem se v Anglii, s rodiči jsem žil v Kanadě, ve Spojených státech v Minnesotě a Arizoně. A třeba právě Arizona je krutá, ale úžasná země, pouštní krajina plná kaňonů, dramatických pohledů a člověk tam může skutečně odejít do divočiny. Tady na Moravě jsou příroda a krajina mnohem jemnější, ale taky krásné. Osobně mám asi raději zelenou barvu. Buky, duby, smrky, čtyři roční období. Tady je ten vztah k přírodě jiný. Jsou tu vesnice, chaty, do hospody nikdy není daleko. I lidé se v něčem dost liší. Tady si nikdo nebere moc servítky, lidé říkají věci na rovinu. V Americe je to jemnější, všechno zachrání americký úsměv.

Ukázat video

Otevřete si Chrisův příběh…