IIKrajanka

Na srdci jí leží Bělorusko, ale češtinu má v malíčku.

Alina Morozowa

Bohemistka a překladatelka

Tohle město mi nějak přirostlo k srdci a jediná cesta, kterou jsem viděla, vedla sem. Nebylo to rozhodnutí. Stalo se to tak nějak přirozeně…

Příběh
Alina Morozowa

Na univerzitě v Minsku jsem vystudovala český jazyk a literaturu a po letech studia jsem si nedovedla představit, že alespoň nevyzkouším, jaké to je v České republice žít, protože Česko a český jazyk miluju.

Původně jsem chtěla studovat polštinu, ale v tom roce otevřeli jen češtinu. Řekla jsem si, že to alespoň zkusím, protože to jsou podobné jazyky. Šlo mi to, bylo to fajn, a tak jsem u češtiny zůstala. V Brně jsem byla dvakrát na stáži. Strašně se mi tady líbilo, proto jsem se rozhodla v magisterském studiu pokračovat už tady. Tohle město mi nějak přirostlo k srdci a jediná cesta, kterou jsem viděla, vedla sem. Nebylo to rozhodnutí. Stalo se to tak nějak přirozeně… Byl to nejspíš můj osud.

Studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity je čas, na který budu opravdu ráda vzpomínat. Ve srovnání se studiem v Bělorusku to bylo úplně jiné. Jsem moc ráda, že jsem vyzkoušela evropský systém vzdělávání. Bylo to takové aktivní, různorodé, společenské i samostatné.

Nejtěžší pro mě bylo porozumět a vyznat se ve všech povinnostech, které jsem měla jako cizinka, protože jsem chtěla mít všechno naprosto v pořádku. Neměla jsem tu nikoho, kdo by mě těmi procesy prováděl, všechno jsem zjišťovala sama a těch povinností, včetně třeba poplatků za odpad, bylo hodně a musela jsem se to časem naučit. Lidé na Moravě jsou milí a ochotní, rádi poradí, ale zvládnout to nakonec musí stejně každý sám.

Necelý rok jsem pracovala jako lektorka češtiny v Centru pro cizince JMK. Učila jsem primárně maminky s dětmi. Nebyl to plán, spíš se jejich rozvrh shodoval s tím mým. Kvůli covidu to bylo většinou online, ale i tak to bylo moc fajn. Ta práce mě bavila. Všimla jsem si při tom, že lidé, kteří češtinu nestudovali komplexně, ale naučili se ji používat během života tady, dělají chyby, které jdou jen velmi těžko odstranit. Jsou už v jejich jazyku zakořeněné a jsou jeho součástí. Učit se zpětně nějaká pravidla je pro většinu lidí opravdu těžké.

Díky dobré češtině jsem rychle zapadla a cítím se tady jako ryba ve vodě. Samozřejmě se mi stýská po rodině, která zůstala v Bělorusku. Stýská se mi po mém pokoji, po kočce, po oblíbených místech v Minsku. Jsem stále Běloruska. Lidé nemají často o situaci v Bělorusku moc představu – nebo jen obecnou – proto když má někdo zájem, ráda situaci přiblížím.

Mým snem je získat trvalý pobyt a neřešit už tolik byrokracie. Momentálně pracuji v oblasti financí, ale uvidíme, kam mě život zavede dál. Určitě se ale neplánuji nikam stěhovat, jsem spokojená – jen člověk nikdy neví. Morava je blízká mému srdci. Blízcí jsou mi i lidé z Moravy, rozumím jim. Brno je můj druhý domov – mám tady známé, blízké, znám každou zapadlou uličku a prostě to tady miluju.

Otevřete si Alinin příběh…

Krajané z cizích krajů

Pocházíte z jiné země, ale doma jste na jižní Moravě? Pak hledáme právě ten váš příběh!

Krajané z Moravy

Manželé, manželky, lásky, přátelé, kolegové, kolegyně i vy jste součástí příběhu, který chceme vyprávět.