Chci se zapojit
do projektu
Ať už jste se narodili tady, nebo v cizí zemi, společně můžeme ukázat, že bez cizinců by život na Jižní Moravě nebyl takový, jaké je dnes.
Chci se zapojit
do projektu
Vy, kteří jste se narodili v jiné zemi, ale doma jste tady! zapojit se můžete i pokud jste se narodili v krajině zdejší, i vy jste důležitou součástí! Podělte se o svou zkušenost. Společně můžeme ukázat, že bez cizinců by život na Jižní Moravě nebyl takový, jaké je dnes.
Příběh
Liliia
Pinchuk
Myslela jsem si, že sem přijedu, rozhlédnu se a za týden už půjdu někam do práce. Měla jsem dokonce i nabídku. Ale tak to bohužel nefunguje.
Na Moravu jsme se přestěhovali z Kyjeva, hlavního města Ukrajiny. Ale ne všichni najednou. Manžel přijel jako první už na konci roku 2018, já po dvou letech za ním a teď se přestěhovala konečně i naše devítiletá dcera. Trvalo to dlouho, ale stálo to za to. Konečně jsme spolu!
Na začátku jsem pracovala ve skladu. Musela jsem se nejdříve doučit češtinu, abych mohla komunikovat s lidmi, získat potřebná oprávnění pro práci v kanceláři a uplatnit tak desetileté zkušenosti HR manažerky. Češtinu jsem se začala učit ještě před příjezdem, ale studovat ji mimo tuto zemi, no, to úplně nejde. Něco člověk ví, ale většinu musí zažít. Teď už mluvím s lidmi, chodím do kina nebo divadla, poslouchám hudbu a češtinu mám ráda. Chce to mluvit, mluvit a mluvit, překonat strach, že řeknu něco špatně. V naší rodině mluvíme všichni ukrajinsky, rusky, učíme se česky a anglicky a často dochází na zajímavé situace, kdy nevíme, který jazyk vlastně použít.
Na Ukrajině jsem studovala management – obor personalistiky – a pracovala jsem jako HR manažerka personálního oddělení v docela velké firmě. Měla jsem na starosti hodně lidí a dost agendy. Hledání nových zaměstnanců, jejich adaptaci, analýzu personálu, organizace školení, motivační systém, zvyšování firemní kultury a tak dále. Proto jsem šťastná, že teď pracuji ve Skill centru jako poradkyně v oblasti trhu práce a pomáhám jiným cizincům porozumět, jak funguje trh práce, sestavit životopis, motivační dopis nebo sehnat doklady o vzdělání, aby si mohli v Česku najít práci a žít lépe než předtím.
Chci jim zjednodušit život, aby na začátku třeba neudělali nějaké chyby a ušetřili si tak čas i nervy. Prošla jsem tím procesem a vím, jak to může být pro někoho komplikované. Já sama jsem si myslela, že se přestěhuji, rozhlédnu se a za týden už půjdu někam do práce. Měla jsem dokonce jednu zajímavou nabídku. Ale tak to bohužel nefunguje. Postupuje se krok za krokem a nejde to přeskočit.
I mně samotné pomohlo Centrum pro cizince na úplném začátku opravdu hodně a také díky nim se tu cítím být doma. Brno je velké a krásné město a žije se nám tu opravdu dobře. Byli jsme zvyklí na Kyjev a máme rádi ten městský ruch. V Brně je snad úplně všechno, co od života chceme. Infrastruktura, kultura, pro děti je to tu bezpečné a jako rodina máme spoustu aktivit. Vídáme se s přáteli z Ukrajiny i z Moravy. Jsou to kolegové a kolegyně z práce, sousedé i lidé, které jsme potkali na různých výletech. Jezdíme po České republice, byli jsme v Chorvatsku, v Rakousku, Vídni… a tahle možnost cestovat je pro nás něco jako zázrak. Museli jsme se to tady vlastně naučit, jak se dostat odněkud někam, to jsme z Ukrajiny zkrátka neznali.
Nikdy jsem se tu nebála požádat o pomoc nebo o radu, každý vždycky rád pomohl. Lidé tu vědí, že v Brně žije hodně cizinců, že ne všichni mluví česky, a umožňují jim se tu cítit jako doma. Teď, když jsme jako rodina zase všichni spolu, můžeme konečně žít život, jaký jsme vždycky chtěli. Příjemný a klidný život jeden pro druhého a pro sebe. Tady na Moravě to jde a děkuji za to.
Otevřete si Liliiin příběh…
