Anyas Ibrahim Shaibu

Na Moravu mne před deseti lety přivedla láska. A je to opravdu dlouhá love story, se kterou jsem v životě nepočítal, a o to víc jsem šťastný. Svou manželku jsem potkal v Ghaně, odkud pocházím. Pracovala tam jako dobrovolnice. Přátelila se s ženou mého bratra a potkali jsme se u nich na večeři. Rozuměli jsme si a další dny jsme se potkali znovu. Byla nemocná a já ji vzal do nemocnice. Musela samozřejmě znovu na kontrolu a tak to všechno začalo. Odjela pak zpátky do České republiky, ale po roce za mnou přijela na návštěvu a pak podruhé a potřetí, a to už jsme byli zamilovaní až po uši a věděli jsme, že musíme udělat nějaké rozhodnutí. Požádal jsem ji tedy o ruku. Přijala a v Ghaně jsme se vzali. 

Když jsme promýšleli náš společný život, rozhodli jsme se, že budeme žít v České republice. Pro moji rodinu a přátele to bylo těžké, ale samozřejmě mi to přáli. Většina lidí v Ghaně a obecně v Africe sní o životě v Evropě. Ale já jsem neměl nejmenší tušení, jaké to bude. Evropu jsem znal jen z novin a časopisů. Dokázal jsem si představit zkrátka jen vysoké budovy. 

Letadlem jsem pak letěl úplně poprvé! Přistál jsem ve Vídni a do Brna jel autobusem. Manželka na mě čekala a pamatuji si, že domů jsme se dostali tramvají. To bylo další z mnoha poprvé. Naštěstí bylo alespoň léto. Šli jsme ven, do města na Masarykovu ulici a kolem byly ty vysoké budovy, které jsem znal z fotek. Říkal jsem si: „Wow, opravdu jsem v Evropě!”